Jak jsem trpěla

Tak dneska se vrátím k pátku.

Nejen, že jsem zaspala, ale také jsem trpěla jako pes.

Asi už víte, že mám poruchu štítné žlázy, sníženou. tudíž mi musí prášky doplňovat hormony, které my chybí, ano! 

To by nebylo tak zlé. Ale pak doktor našel v mé štítné žláze uzel, který je typický pro starší ročníky ale "děti" ho NEMÍVAJÍ!

Poslal mě tedy na punkci štítné žlázy. Znáte to? Byl jste na tom někdo? Pokud ne, vyhýbejte se tomu, jak to jen nejvíce jde. Teď to bude pro silnější žaludky, prosím! 

Přišla jsem do ordinace, mluvila jsem s panem doktorem, který je kromě toho, že je fakt dobrý i hrozně hodný! Lehla jsme si, zaklonila jsem hlavu, div jsem si nezlomila vaz a ultrazvukovalo se. Prvně mi musel najít uzel, prý nejde ani skoro vidět, natož ho jehlou napíchnout a odebrat vzorek buňky. No jo, co se dá dělat, doktor je hold doktor! Vzal si na mě asi 5 cm dlouhou jehlu a ... dál jsem se na to nedívala! :-D Jen jsem cítila, jak mě bodl do krku a asi 3 minuty se snažil prorvat hlouběji a hlouběji k uzlu a napíchnout ho. Podařilo se to. Já jsem sice měla slzy v očích, nemohla jsem skoro dýchat a bylo mi na omdlení, ale zvládla jsem to!

Omlouvám se za článek o ničem, ale potřebovala jsem se z toho vypsat, protože mě krk stále bolí a doufám, že uzel nebude zlobivý, jinak by musel jít operativně pryč. A já nedovolím, aby se ve mě rejpali, ne, ne a NE!!

I´m sorry, it´s boring but I need it! :)))